Vše bylo proti mně. Nabízel jsem, argumentoval a lichotil, nikdo mě ale neposlouchal. Přitom jsem přece chtěl jen to nejlepší! Známý německý výrobce automobilů se rozhodl vyrábět díly karoserie svého modelu střední třídy z nové, lepší oceli. Problém: Pro všechny dosavadní výrobní postupy byla tato ocel příliš tvrdá. Vedoucí nástrojárny ale nechtěl o „mém“ laserovém zařízení nic vědět, chtěl jen nějak optimalizovat dosavadní postupy – což ale bylo technicky téměř nemožné.

Jen jednoho člověka jsem dokázal přesvědčit, aby si laserové zařízení v Ditzingenu alespoň prohlédl. Trvalo mnoho náročných dnů, než jsem ho přesvědčil. Nakonec jsme u zákazníka směli postavit testovací zařízení. Srdce mi bušilo – až se mi málem zastavilo. Protože v nepřetržitém provozu 24/7 dala tvrdá ocel našemu novému zařízení zabrat a hrozilo, že z projektu sejde. Společně s našimi aplikačními inženýry a vývojáři jsme najeli na přesčasy a pracovali na zařízení tak dlouho, dokud nebylo připravené zvládnout tvrdé podmínky sériové výroby.

Dennodenně mi tehdy probíhaly hlavou nekonečné rozhovory a přinesly mi nejednu bezesnou noc. Dnes do automobilového průmyslu prodáváme více než 200 takovýchto zařízení ročně.