Umění z plechu z Budapešti: Laser řeže nejjemnější tvary

Laser vytváří umění: Před siluetou lesa z laserovaného plechu putují výrazné tvary v rytmu meditativních zvuků skrz tisíce LEDů. Nástěnné obrazy dýchají v taktu hudby ze zpívajících mís, kontrabasu a rozléhajícího se zvuku gongu. Techno se setkává se zenem. Po dobu dvou let maďarský umělec Márton Nemes plánoval a vytvářel výstavu „Techno zen“. V létě 2024 ji ztvárnil v maďarském pavilonu bienále v Benátkách, na největší výstavě současného umění na celém světě. Umožnila to Intertechnika, malá maďarská rodinná firma. Řezali a ohýbali mnoho abstraktních tvarů s technikou od TRUMPF.

V oblasti Csepel na jihu Budapešti vznikají velké díly těchto nástěnných obrazů a skulptur. Ostrov na Dunaji byl dříve centrem těžkého průmyslu, od roku 1892 do roku 1993 tam usídlené firmy vyráběly motorky, auta a užitkové vozy. Dnes je jedna z památkově chráněných průmyslových budov sídlem firmy Intertechnika. „Jsme malá firma pro zakázkovou výrobu“, říká Peter Alasztics, „za rok zpracujeme asi 28.000 výkresů a vyrábíme na jejich bázi všechno od dílů transformátorů až po pouzdra pro Siemens“.

Ale ne výhradně. Neboť se svými lasery a ohýbacími lisy se 64 pracovníků již po dvě desetiletí rozvíjí ve firmu specializovanou na výrobu na zakázku. Její stroje TRUMPF řežou, ohýbají a tvarují plechy pro umělce z celého Maďarska a tým designérů při tom testuje meze toho, co všechno je možné vytvořit. „Nás to baví brát takové komplikované zakázky“, říká Peter Alasztics.

Peter a jeho bratr Márton jsou druhá generace v rodinné firmě. V roce 1991 založili jejich rodiče Jullianna Alaszticsn. Kov.cs a B.la Alasztics firmu Intertechnika. Její první rok byl ovlivněn rozruchem z rozpadlého Sovětského svazu. Začali konstrukcí a údržbou CNC obráběcích strojů, avšak několik let po založení firmy ztratila technologie na významu. V roce 1999 se přestěhovali do průmyslové památky na ostrově na Dunaji. V roce 2000 koupili svůj první laser, použitý laserový řezací stroj 1,5 kWh a přešli na obrábění plechů.

„Laserová technologie a obrábění plechů byly tenkrát ještě dosti nové v Maďarsku. Pro nás to byla šance, od začátku být u nové technologie“, vypráví otec Béla Alasztics. Ve svých prvních krocích se poohlíželi po spřáteleném výrobci obráběcích strojů, který již pracuje s laserem. Po roce 2000 poznali společnost TRUMF. V roce 2002 koupili první stroj, TruMatic L 4030. Od té doby je vývoj k nezastavení. Firma zavádí novou techniku a začleňuje do provozu automatizovaný laserový řezací stroj.

„Byli jsme často první v Maďarsku, kteří vyzkoušeli inovativní postup od společnosti TRUMPF a měli jsme vždy její velkou podporu při zavádění“, vypráví Béla Alasztics. Historické haly staví společnost TRUMPF od začátku před výzvy. Neboť firma Intertechnika může své plochy ve velkém zařízení na ostrově na Dunaji sice rozšířit, ale ne stavebně změnit. „U laserového řezacího stroje jsme tenkrát měli jen 20 centimetrů místa pod střechou“, vysvětluje Peter Alasztics, „ale společnost TRUMPF nám pomohla layout co nejlépe využít.“ Společnost z Ditzingenu pomáhá firmě Intertechnika dodnes se dále rozvíjet. „První laser od TRUMPF nám tenkrát otevřel zcela nové možnosti“, říká.

Peter Alasztics v roce 2005 vnesl umění do firmy. Ne vždy bez pochybností rodičů, přiznává jeho otec. Během svého studia na umělecké škole Visart v Budapešti poznal Peter Alasztics dnes více než 80-ti letého umělce Istvána Ézsiáse, který se zajímal o odpady plechu z výroby. Začali svou spolupráci a Alasztics přemýšlel, jak by stroje rodinné firmy mohly řezat a ohýbat umělecké objekty.

„Najít společnou řeč mezi umělci a inženýry bylo zvláštním úkolem“, říká Béla Alasztics. „Myšlenky umělců jsou volné, nezajímají se o fyzikální vlastnosti materiálů nebo jejich meze“, říká syn Peter Alasztics, „u inženýrů je to přesně naopak“. Zatímco jeho bratr Márton studoval podnikovou ekonomiku, on se stával grafickým designérem. Jeho mistrovská práce na institutu umění na Univerzitě umění v Berlíně se zabývala tématem, jak inženýři mohou spolupracovat s umělci. Kusek po kousku se učil on a designový tým u firmy Intertechnika poznávat přání a požadavky umělců a postupně je realizovat.

Márton Nemes spolupracuje od roku 2017 s firmou Intertechnika. Tenkrát hledal někoho, kdo umí řezat speciálně povrstvený plech v barvách duhy. Materiál je drahý a tak zvláštní, že jen firma Intertechnika měla odvahu se zabývat tou úlohou. „Takový materiál jsme nikdy předtím neviděli – a od té doby již také nikdy“, říká Peter Alasztics. Řez se podařil.

Nemes je dodnes spokojený s výsledkem a prezentuje tyto práce na mnoha svých sólo výstavách. „Do té doby jsem neměl ponětí, že existuje taková technika. Od té doby se změnil způsob přístupu k mým skulpturám“, říká. Téměř všechny skulptury vznikají dnes za úzké vzájemné komunikace s firmou Intertechnika. „Než jsem poznal firmu Intertechnika, pracoval jsem se zcela jinými materiály. Práce s plechem a lasery mi otevřela zcela nové prostory představivosti“, říká Márton Nemes.

Intertechnika se vyvinula v instituci v maďarské scéně umění. V kooperaci s tamní univerzitou umění tam studenti každým rokem vytvářejí své závěrečné práce. Peter Alasztics utvrzuje devítičlenný designový tým v rozšíření mezí. Se svými stroji vyrábějí jednotlivé kusy, poznávají tím ale současně techniky pro svou sériovou výrobu. Tak například vyráběli kryt lamp známého řetězového mostu Széchenyi přes Dunaj nebo kryt pro tablety odolný vůči zlomení, poškrábání a nárazu pro vězně – všechno s know-how z uměleckých prací.

V dalším kroku chtějí oba bratři zvýšit stupeň automatizace ve své výrobě. K tomu účelu je software Oseon od TRUMPF v počátečních otvorech. Následují tím tradici svých rodičů, stále investovat do nové techniky a softwaru. Oseon má výrobu jejich standardních produktů učinit efektivnější a hospodárnější. Díky tomu zůstane více prostoru pro umělecké produkty, pro jednotlivé kusy. „Pro inovaci je potřeba způsob myšlení, chtít stále vytvářet něco nového“, říká Peter Alasztics. „Vždy když někdo myslí, že by bylo obtížné něco vyrábět, prohlédneme si umělecká díla a zjistíme: To přeci jde!“