Laserová země Litva: Proč je výhodou být malou zemí

Pane Račiukaitis , stává se Vám často, že lidé jsou nevěřícní a překvapení, když jim vyprávíte o laserovém světě v Litvě?

Račiukaitis: Ano, to je normální.

Kvůli čemu to tak je, podle Vašeho mínění?

Račiukaitis: No, my jsme malou zemí ani ne se třemi miliony obyvatel. Bývalá Sovětská republika, která teprve před asi 20 lety vstoupila do Evrop­ské unie. My jsme zvyklí, že jsme podceňováni. Co se týká laserové technologie, tak ta je u nás od roku 1966 – déle než ve většině jiných zemí světa.

Proč tak brzy?

Račiukaitis: Litevská laserová země v podstatě pochází od tří studentů. V roce 1962 se vydali do Moskvy studovat kvantovou elektroniku a s tím také brzkou laserovou techniku. Pomáhali v roce 1966 zažehnout první laser v Litvě a později založili laserové výzkumné středisko univerzity Vilnius a centrum pro fyzikální vědy a technologie s oddělením pro laserovou technologii, jehož jsem vedoucím. Každý, kdo v Litvě má něco společného s lasery, má co do činění s tímto institutem. Většinou s oběma. Jsou od sebe vzdáleny jen 20 kilometrů. Komerční lasery pro vědu konstruujeme v Litvě od roku 1983.

A jak se dnes jeví litevská laserová země?

Račiukaitis: Máme v zemi více než 50 firem, které vyrábějí lasery nebo optické komponenty pro ně. Pracuje tam přibližně 1.400 lidí. Celkový obrat činí asi 176 milionů euro.

To není tolik.

Račiukaitis: Ne, to není tolik. Ale když vezmete smartphone, je v něm téměř jistě k nalezení jedna komponenta, která byla vytvořena s UKP lasery. Naše malá země u některých hightech systémů drží krok s USA, Německem a Čínou.

Co firmy vyrábějí?

Račiukaitis: Tradičně silní jsme u laserů pro vědu. U Extreme Light Infrastructure ELI, evropského laserového projektu, spolupracujeme na nejintenzivnějších laserech světa. Před asi 15 lety potom první litevské firmy začaly vyrábět lasery a optické komponenty explicitně pro průmysl. Tenkrát byla původně zamýšlena industrializace UKP laseru, v čemž jsme byli od začátku silní. Mezitím máme v zemi celé spektrum: Výrobci laserů nebo strojů s laserovým vyráběním, výrobci optických komponent, například povrstvených čoček nebo OPOs. OPOs jsou zesilovače a měniče pro laserové světlo, 90 procent celosvětově prodávaných OPOs pochází z Litvy. Mezitím jsou zde také někteří zhotovitelé, kteří pracují s laserovými stanicemi a nabízejí špičkové zpracování, jako třeba oddělování skla. A v současné době vstupují některé firmy do lékařské techniky.

Co je litevským ukázkovým produktem v oblasti laseru?

Račiukaitis: Když musím jeden vyzdvihnout, tak vezmu OPCPA. To je zesilovač pro ultrakrátké laserové pulzy. S ním jsou litevské firmy již dlouho velmi úspěšné. Vůbec jsme co se týká technologií UKP a jejich komponent na stejné úrovni se zbytkem světa. To mě zvláště těší, protože se při tom jedná o technologie­budoucnosti, se kterými vždy budeme konstruovat inten­zivnější lasery.

Komu to všechno prodáváte?

Račiukaitis: Zahraničí. Je pouze málo litevských firem, které vyrábějí s laserovou technologií. To je bohužel nevýhoda, například v porovnání s Německem. Protože tam je daleko jednodušší naslouchat uživatelům a vědět, co chtějí. Konec konců se setkávají častěji a lze si prohlédnout jejich továrny. Mezitím pracujeme na tom, abychom získali více ohlasů (feedback) od koncových uživatelů. Ti k nám nepřicházejí, takže musíme my k nim. My z Litevské laserové společnosti plánujeme právě návštěvu u firem v Koreji a na Tchai-wanu.

Co je tajemstvím litevského laserového úspěchu?

Račiukaitis: To, že někdy je dokonce i výhodou být malou zemí. Protože se všichni známe osobně. Většina firem jsou spin-offs velkých institutů, většina zakladatelů nebo pracovníků zná stejně staré osazenstvo jiných firem a institutů ze studia. Je obvyklé přecházet z vědy do hospodářství a zpět. To vede k tomu, že výzkum a vývoj na institutech se silně orientují podle potřeb fi­rem. Laseroví lidé si vzájemně věří, i v rámci firem. Samozřejmě si na trhu konkurujeme, ale firmy spíše spolupracují než jdou proti sobě. Řekl bych, že tato forma je celosvětově jedinečná ve fotonice.

Co má země Litva z neobvyklého úspěchu v oboru fotoniky?

Račiukaitis: Samozřejmě nejdříve to obvyklé: silné hospodářství, renomé. Ale něco jiného mi připadá důležitější: domov pro lidi mé země.

Jak to míníte?

Račiukaitis: V Litvě je obvyklé se poohlížet v zahraničí, když se jedná o volbu povolání. Nejlepší je studovat na Oxfordu – jedno co, jedno s jakým úspěchem – a pracovat potom ve Švédsku nebo Němec­ku. Ano., pro některé to je hezké. Ale při tom se ztrácí domov a mnoho lidí je z toho nešťastných. Vzkvétající laserová země umožňuje mladým lidem se poohlédnout po dobré budoucnosti v Litvě, se zajímavými úlohami a dobře placenou prací. Je to nejlepší prostředek proti odlivu mozků (braindrain). To, že existuje tato potřeba domova, vidím každým rokem znovu.

Na čem?

Račiukaitis: Na univerzitě Vilnius se rozhoduje 40 z 50 studentů fyziky pro odborné zaměření laserová fyzika nebo laserová technologie. V oblastech jiných fyzikálních odborných zaměření je to klidnější, protože tam není žádná spolupráce s hospodářstvím. Samozřejmě je téma laser jednoduše skvělé – ale nabízí především vynikající výhled­do budoucnosti. Všichni mladí lidé to poznají.

Co myslíte: Jak vypadá budoucnost litevské laserové technologie?

Račiukaitis: Od roku 2009 do roku 2021 rostla naše fotonika o 16 procent ročně. To je razantní, ale myslím, že to podobně půjde dál. K tomu potřebujeme přístup k více trhům, aby se růst mohl někde uplatnit. Jako laserový svaz na tom pracujeme. Co se týká využití, tak vidím dobré šance v optické komunikaci a kvantově optické komunikaci. První podnikatelské aktivity v tomto směru již pozoruji. A bude jich více. Již brzy.

Máte tedy tip pro jiné země?

Račiukaitis: Když věda a průmysl nepoužívá žádné lasery, tak zůstane všechno stát. Vše je tmavé.